top of page
DSC_0291.jpg

"Do našeho světa a vesmíru jsem byl vržen bez vlastní vůle a jsem zde. To je má první jistota. Druhá, neméně jistá věc je, že zde jednoho dne nebudu. A do krátkého časového úseku mezi těmito dvěma jistotami se musím vejít se vším, co mám, se všemi zájmy a láskami. "

                                                                                                                                                     

                                                                                                                                                        Václav Boštík

Už při našem prvním setkání mi umění sochy učarovalo. Ten okamžik, kdy je s idejemi zrozenými ve vnitřním světě umělce konfrontována další bytost. Dochází ke hmotné, participativní realizaci tvarů, předání sdělení prostřednictvím objektu, navázání vztahu. Objekt byl zrozen umělcem, ale divák se na něm spolupodílí, aktivuje svým zrakem jeho strukturu. Moment úžasu krytý v hmotě, podobný nekonečné poezii všedního dne, o kterých rozmlouvá rozvlněné moře, obilné pole, širé dálky a linie horizontu. Pohyb mraků a věčná neopakovatelnost barvy nebe za západu slunce. Tajemství a jádro ve všech věcech. 

Je to právě tento úžas, který mě dovedl k mému vlastnímu hledání. Vše začalo jediným dotekem. 

Přesněji, před třemi lety na podzim roku 2017, kdy jsem ještě netušila, kam mne má cesta zavede. Stalo se to v době, kdy jsem se sbírala po kouscích dohromady po pracovním vyhoření a hlubokém odklonění od reálného hektického workoholického dění.

Byla jsem vyčerpaná. Ztratila jsem napojení na právě onen půvabný údiv, svět se mi slil. Potemněl. Má práce s hlínou mi nejen přinesla klid. Stala se pro mne klíčem k vnitřní paměti a hlubší podstatě. Oním pátráním po tajemství v jádru hmoty a dokonalosti tvaru. Výsledkem vznikaly nádoby, které, jako by samy pod mýma rukama nabíraly na životě, a promlouvaly o tématech země, o oblém zrození. O pohybu v krajině a energii se vzpínat k nebi s odhodlaností stromů. Hovoří o přírodě a zároveň jsou přírodou, kalichem květiny, zábleskem na povrchu kamene, houbou, zemí. S objektem, se kterým (na kterém) pracuji, strávím různé množství času v dotykovém dialogu. Nahmatáváme se navzájem, uvnitř mých dlaní. Náš kontakt je naprosto ryzí. Prvotní. Intuitivní. Vznikne tak miska, váza, dílo, které je ze mne, a zároveň žije vně mě samé. Náš dialog končím, když to určíme my oba. Zhmotněné tajemství, které ožívá a promlouvá při kontaktu s divákem. S Vámi. To vy si sami objevujete svou vlastní výpověď, svůj úhel pohledu, a tak dál vyprávíte jeho příběh.

Education 

1984- 1989/1991 

Charles University,  Doctorate of Pharmacy, Czech Republic

2017-2018 

Sagar Firing (Jana Krejzová, Czech Republic)

2017 - 2018

Raku Firing (Michal Plíhal, Czech Republic)

2018

Scholastica  (Sculpture Studio, Pavel Karous, Czech Republic)

2018

Salt Firing in sagars  (Marcia Selsor, La Meridiana Ceramics School, Italia)

2019

Glazes for firing by wood (PetrToms, Czech Republic)

2019

Workshop in the atelier of Monika Debus , Keramikgruppe Grenzhausen, Germany)

Contact Me

+420 724 160 458

Děkuji za Váš dotaz/ Thanks for submitting!

"I was immersed into this world and universe without my own volition, and in consequence I am here. This is my first certainty. The second, nevertheless certain thing is, that one day I will cease to be. And within the limited temporal limit between the two I must include all, that I have, all my interests and loves."
                                                                                              Václav Boštík

Ever since our first meeting, the plastic arts have ensorceled me. The moment, when the idea from the inner world of the artist becomes confronted with another being. Thus begins a tangible, participative realisation of shapes, communication of essence through an object, a connection is established. The object was birthed by the artist, but the spectator co-creates it, activates it´s structure through sight. he uncovers a moment of wonder hidden in the material, that speaks of the movements of the sea, of fields, of distant lands and the line of the horizon. The gentle sway of clouds and the eternal singularity of colours exposed by the sunset. The secret and the core in all things. It is exactly this wonder that brought me to my own search. Everything began with a single touch. To be precise, it was three year ago, in 2017, when I had no grasp of where my path was to take me. It was at a time when I was desperately trying to gather myself from the pieces that remained after I literally 'burned' out, when I diverged from my hectic workoholic professional path. I was exacerberated. I lost the connection to precisely this - this gentle marvelling at that which is life, the world collided in a monochramic haze. It darkened. My work with clay not only brought me peace. it became key for me in the revelation of my deepest memory and the inner course of all things. It became this search for the secret in the essence of matter and the perfection of shape. In concequence,

I created vessels, which, as if of their own volition, took up life under my hands, and they spoke of life, of the themes of earth, of the rounded birth, of movement in landscape and the energy to yearn for the skies with the determination of trees. they speak of nature and they are nature at the same instance, the calyx of a flower, the distant sheen on the surface of a stone, the mushroom, the earth. In the moment in which I work on (with) the given object, we spend a different amount, of time in a haptic dialogue. We sense each other, within the safety of my palms. Our conncetion is utterly pure, it is innate. intuitive. the result is a bowl, a vase, a work which is made by me, and yet exists externally to myself. I define the conclusion of our dialogue at the moment when we both decide on it. A tangible secret, that comes alive and speaks in contact with the spectator. With you. You are the one who uncovers your own ritual, and thus you unravel the object´s story. 

bottom of page